Nová dílna aneb z deníčku našeho stoletého domu…

Říkává se: „V lednu mráz, těší nás. Únor bílý, pole sílí.“ Máme za sebou arktické mrazy, napadnutý sníh pomalu a jistě odtává, hladina v naší řece stoupá. Ptáci zpívají jako by jaro už bylo za dveřmi. Pro nás jsou oba první měsíce roku prozatím ve znamení stavebních prací. Do deníčku našeho stoletého domu tak píšeme další kapitolu, tu o nové dílně…

Dřevěné dveře na petlici a za nimi malá místnost s omítnutými klenutými stropy a cihlovou podlahou. Léta používaný dřevěný ponk s původním nářadím vypadá, jakoby od něj někdo odešel docela nedávno. V rohu stojí opřené staré dřevěné necky. Podle nerovné podlahy mě napadá, že tu dřív nejspíš býval chlívek s kravkou, možná čuníkem… Tak si na tuhle místnost vzpomínám, když jsme do ní poprvé vkročili.

Postupem času se z ní stalo odkladiště všeho, co se jinam nevešlo. Když už zbyl poslední metr čtvereční prostoru, sotva pro otevření dveří, bylo načase se pustit do úklidu a vrátit téhle místnosti znovu svou slávu a lesk.

• 

• 

• 

• 

• 

Po tom, co jsme místnost vyklidili a spatřili ji v celé své kráse, napadlo nás, že bychom namísto původně plánované hospůdky pro návštěvy spíš potřebovali novou dílnu pro Vesničana 🙂 Začali jsme plánovat, nechali zpracovat projekt, oběhli s ním úřady, objednali topenáře a elektrikáře, a hned po novém roce se pustili do finálních stavebních prací.

Malta, cihly, sem-tam kámen…

Očistili jsme zdi a klenuté stropy. Původní spádovitou cihlovou podlahu jsme potřebovali „narovnat“ a tak nezbylo nic jiného, než ji vykopat.

A pak nastala ta nejdéle trvající práce, se kterou jsme se odhodlávali začít několik měsíců. Pár dnů po novém roce jsme oblékli montérky a pustili se do toho. Očistit a znovu maltou vyspárovat cihlové klenby a část obvodových kamenných zdí. Jedna věta, do které se schová tolik úsilí.

Prvotní nadšení brzy střídá únava a zoufalost, kolik toho ještě máme před sebou, až nakonec sami uznáváme, jací ti naši dědečkové byli borci, že něco takového vůbec dokázali postavit s minimem toho, co máme k dispozici my dnes. Brzy se učím, že s maltou v pytlích je to snadné, přidáte jen vodu a pak už je to podobné jako s každým jiným těstem. Naši předci to nejspíš tak snadné neměli…

Mezitím, co spáruji, Tomík nahazuje a štukuje další dvě obvodové zdi, kterými vede elektřina. Práce mu jde od ruky, mám to ale šikovného chlapa 🙂 V místnosti se už topí a svítí, odkládáme zimní vrstvy a Tomek se pouští do pokládání podlahy. Teprve potom dostává místnost ten správný rozměr. Pak už to jde celkem dobře. Nový dřevěný ponk, police na nářadí a dílna začíná vonět dřevem ❤️

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Máme novou dílnu

Je polovina února a před námi stojí ještě pár věcí, které je třeba dotáhnout do konce, stejně jako administrativní záležitosti. Ale už teď snad můžeme s únavou v hlase a radostí v srdci říct, že máme novou dílnu! Je docela malá, útulná, ale hlavně naše.

Tak se mějte pěkně a zase příště 😉

L+ T